Vázání těhotných

Shibari pro každého – vázání těhotných a v těhotenství

Když v roce 2019 přišla pro mě první možnost vázat těhotnou modelku, tak to bylo pro kamarády na malé vystoupení. Modelka byla na začátku těhotenství v prvním trimestru. Samo o sobě rizikové období, ovšem chtěla do toho jít. Nejednat se o velmi zkušenou modelku, se kterou jsme vázaly již několikrát, znalá perfektně svého těla a svých limitů, tak bych do toho nešla. Probraly jsme, co bude základ vystoupení a na čem chceme stavět. Nesmělo jít o žádné extrémní prohnutí v zádech a napnutí tak břicha. Žádný provaz přes rozkrok, jelikož plod je uchován v pánvi, žádný provaz přes břicho, nesmí dojít ke škrcení, dušení a celkově k omezení kyslíku v těle. Tedy šlo nám hlavně o emoční zážitek, dodaly svíčky do děje a vystoupení jsme tak dodaly i něco navíc, než jen provazy. Nezapomenu na to, když mě modelka provokovala a vyplazovala jazyk na to, jak je v pohodě, jiskřičky v očích, když ví, že ten provaz do rozkroku co běžně by dostala na „zlepšení“ tentokrát nebude. Žádné omezení dechu a nic podobného a ani žádné tlačení na tlakový bod. V hlavě tolik nápadů co za to udělat, ale pevně víte, že to udělat nemůžete. A modelka si to moc dobře uvědomovala. O pár týdnů později, když modelka veřejně těhotenství přiznala, tak kamarádi pak na mě „ty jsi to věděla už na vystoupení co?“ „jo“ „tak proto jsi na ní byla tak hodná, i když tě provokovala“.

Další možnost jsem měla i ke konci jejího těhotenství, tedy v době, kdy už je bříško a v provazech jej jde krásně ukázat. Opět zjišťování na co si dát pozor. Platilo to stejné co na začátku, jen teď nešlo již jít do závěsu a tak dohoda byla jen částečný závěs, TK do strany aby bříško mělo více volnosti a navíc bylo lépe vidět. Opět šlo o vystoupení, ale tentokrát nás vystupovalo více. Cítila jsem se tak daleko více v klidu, že vystoupení nestojí jen na nás, a tedy ukončit to můžeme kdykoliv, daleko více jsem se ptala zda je vše v pořádku. A nejít o tak zkušenou modelku, nejdu do toho. Také díky ostatním riggerům okolo jsem věděla, že i během vystoupení mohu komukoliv „vedle“ říci a sundáme ji ze závěsného bodu.

Vše dopadlo dobře a dítě je zcela v pořádku a modelka samozřejmě také. Ale vždy jsem měla obavy, v hlavě jsem neměla jen tělo modelky jak jej chci uvázat ale zároveň i tělo drobečka uvnitř. Tato vizualizace o tom, kde drobeček leží, mě pomáhala pro to, abych si představila uváz co bych chtěla vázat. Kde nechci vyvíjet tlak provazem a nebo i jen v záklonem či předklonem. Dále je vyšší riziko omdlení a modelka se rychleji vyčerpá, přeci jen tělo pracuje za dva. Rozvazování při odkrvení končetin tak musí být daleko pomalejší, aby nedošlo k prudkému poklesu krevního tlaku, vždy by to tělo mohlo vzít negativně a tedy vyvolat potrat či porod v závislosti na těhotenství. Rozvazování jsem tak vždy volila v sedě či v leže.

Další příležitost jsem měla o více jak rok na to. Opět šlo o velmi zkušenou modelku, co běžně v provazech byla a zvládala náročné pozice. Chtěla mít fotky z těhotenství i v provazech. Tentokrát u toho tedy bylo potřeba mít i fotografa. Výhoda je, když zvolím fotografa riggera, tak mě může kdykoliv pomoci. Hrály jsme si jen na zemi a tentokrát šlo o umělecké focení. Ovšem stále je potřeba myslet na bezpečnost všech i těch nenarozených. Tentokrát šlo o strappado, které jsme nechaly volnější, aby nedošlo k tak velkému odkrvení a nijak se nešlo do závěsu. Provaz nad břichem šel taky jemněji aby držel sice látku, ale zároveň netlačil na bříško. Vždy je dobré vědět kde v danou chvíli má dítě alespoň hlavu a zadek. Pak jsme vázaly ještě jednou jen tak. Vždy ovšem s velkou komunikací z obou stran. Jako rigger nenechám modelku spadnout do subspace, nechám jí se soustředit na sebe jak potřebuje, ale každý větší nádech z klidného režimu hned řeším a ptám se, zda je vše v pořádku zda pokračovat nebo ne. Každý úvaz musí jít do pár vteřin dolů, bude-li potřeba. Nesmí dojít k lehnutí na břicho. Vše jsme si užily i tentokrát a všechny tři jsme to zvládly.

Proto, když jsem sama otěhotněla, tak jsem věděla, že chci zažít jaké to je být v provazech jako těhotná. Měla jsem jedinečnou příležitost si to vyzkoušet. Ovšem nemůžu o tom rozhodovat sama. Nejprve tedy proběhla diskuze s manželem. Řekla jsem mu, že bych chtěla závěs hlavou dolů. Věděla jsem, že to nebude jako při běžném vázání, ale půjde o to, že u toho budou potřeba další lidé. Další zkušení lidé od provazů. Proto, když se mě Sansei optala, zda bych se nenechala svázat jako těhotná, tak jsem z toho byla nadšená. Jo, jasně. Řekly jsme si naše představy o tom co kdo by jsme chtěly od takového vázání. Poslední možný termín jsem stanovila na konec 8. měsíce těhotenství a to za předpokladu, že vše na kontrolách bude v pořádku a nejlépe vázat co nejdříve po kontrole u gynekologa. Dát dohromady datum bylo to nejtěžší, protože se trefujete tak do 4 dní v měsíci, ještě když nebydlíme ve stejném městě. Ovšem snu jsme se nevzdávala ani jedna.

Nakonec první vázání přišlo s Nikoletou, sedl nám čas a mohli jsme všichni. Dohodly jsme si, že by jsme dali vázání na hashiru a to ukřižování. Tak jdeme řešit lidi na pomoc. Čím náročnější věc, tím více asistentů. Obzvláště, při velkém váhovém rozdílu. Tedy na tomto vázání jsme měli ještě navíc mého manžela, jako rigger mohl pomoci a navíc chtěl tam být i jako opora a chtěl vědět co budeme dělat. Měl právo veta, kdyby mu přišlo cokoliv už za hranou a nebezpečné pro naši malou. Dále tam byla kamarádka co podávala provazy pro rychlejší vázání. Zcela upřímně, byla taky zvědavá jak to bude probíhat a jelikož jí máme všichni rádi, tak nám byla oporou. No a nesmí chybět fotograf, který jako další muž může pomoci s čímkoliv dalším v rámci pomoci. Tedy to máme hned 3 lidi navíc oproti běžnému vázání. Dopředu jsme probrali co a jak se bude vázat, co bude první a jaké pojistky kde jsou, kromě nůžek. Tedy například rychlorozvázání závěsného provazu či použití karabiny, že odkrvené končetiny se musí rozvazovat pomaleji. Včko na pase nejprve vyzkoušet na zemi a kam dát provazy. Nesmělo se utlačit břicho, daly se proto na pánevní kost a nikoliv do pasu a včko se udělalo daleko větší než se dělá běžně. Největší zátěž musí být dána na nohy a rozpažené ruce jsou přivázány k hashiře, aby nedocházelo k předklánění. Moje tělo v tomto období nezvládalo mít delší dobu natažené nohy a potřebovala jsem je mít pokrčené, protože se mě jinak hůře dýchalo a taky jsem moc namáhala záda. Super, nohy musí být tedy pokrčené a udělá se tak více S tvar i na nohách. Opravdu se prošel celý úvaz krok po kroku i s tím, že se mě nebude tahat nahoru, ale budu stát na stoličce, která se dá pryč až na poslední chvíli.
Po takto rozebraném úvazu se šlo na to, já absolutně klidná a připravená na to, že si plním další sen. Ten kdo byl více nervózní při vázání byla Nikoleta. Nedivím se, já to zažila z druhé strany taky a toto jsou ty chvilky, co jsem chtěla zažít, jak velký je to rozdíl z druhé strany. Celý závěs se povedl dle představ. Limit na to, jak dlouho v tom budu se stanovil na max 10 minut. Musím říci, že vše bylo tak pohodlné, že se mě z toho nechtělo, ale zde se musí cítit všichni pohodlně. Cítit jak váha je na nohách a přitom pohodlně jsem přitažena ke sloupu, jak se můžu uvolnit do provazů a přitom cítit, že na břiše provazy nejsou, ale za to je tam to co miluji a chci tak moc chránit. No malé nic nechybělo, ta byla celou dobu klidná a vše prospala. Věřím, že kdyby jí něco někde tlačilo, tak to dá jasně najevo, ale to se nestalo. Představovala jsem si, že bude kopat a vrtět se, že to je nové a jiné ale ne, absolutní klid. Bylo to pro mě chvilkama jen já a ona a někde v dálce jsem vnímala, že na nás dohlíží manžel. Jako by tam nikdo další nebyl a to vše doplněno o striktní pozici, ze které nejde uniknout.

Cesta dolů byla rychlá. Jen tedy na stoličku už jsem si nemohla stoupnout, jelikož jsem „zapadla“ do uvázaných nohou a tím se dostala trochu níže než na začátku. Takže alternativou byl zmačkaný futon pod nohy, aby tedy jsem se mohla opřít a nemusela v tom vyset. Na cestě dolů kluci pomáhali, aby mě podpírali a bezpečně mě dostali na zem. Úleva, která z Nikolety opadla v moment, že jsem na zemi byla jasně znát a další v době, kdy provazy byly všechny dole. Po celou dobu se ujišťovala, zda jsem v pořádku a já si uvědomila, jak to někdy bylo až otravné. Ovšem naprosto jsem jí chápala, však já se ptala holek taky a o to více to je potřeba při těhotné modelce.

Pak jsme si ještě dali i částečný závěs ve stejném složení, ale to již šlo o daleko uvolněnější atmosféru a hraní si a tak se více vtipkovalo, ale měla jsem i čas a klid na nás v provazech a i tentokrát to malá celé prospala.

Jako při všem, je potřeba znát hranice a bezpečnostní rizika a zde jako nikde jinde si uvědomit, že v tom není jen Váš život. Je v tom i život tvorečka v modelce a ten nesmí nic ohrozit. Proto rozhodně nedoporučuji se tímto inspirovat.

Photo: Fl4nkey